nakliv

Původní myšlenka uspořádat seminář o myšlenkových mapách vzešla na semináři, který se konal pod záštitou projektu NAKLIV, na kterém se podílí zaměstnanci KISKu (Kabinetu informačních studií a knihovnictví) Masarykovy univerzity. Tento seminář byl přístupný pouze zaměstnancům knihoven, ale samotné myšlenkové mapy jsou natolik použitelné i v univerzálním měřítku, že jsme na tehdejší vyzvání Mgr. Jana Zikušky souhlasily s konáním obdobně koncipovaného semináře i na půdě Univerzity Palackého.

http://img339.imageshack.us/img339/5176/p1140040.jpg" alt="Seminář Mentální mapování na FTK" width="465" height="348" />

NAKLIV nám pomohl s organizací akce. Mgr. Tereza Matýsová, která je referenční knihovnicí a podílí na Informační výchově na MU, a to nejenom pořádáním kurzů s tématikou Mentálního mapování, ale také tutoruje e-learningový kurz s názvem "Kurz práce s informacemi" a kurz "Kreativní práce s informacemi", připravila pro účastníky semináře poutavé materiály i plakáty.  K původního záměru uspořádat seminář na fakultě tělesné kultury se přidala i katedra psychologie FF UP, která možnost uspořádání semináře pro studenty oboru psychologie uvítala.

http://img204.imageshack.us/img204/9845/p1140070.jpg" alt="Seminář Mentální mapování" width="477" height="357" />

A tak ve čtvrtek 13.10.2011 dopoledne proběhl na Univerzitě Palackého seminář o Myšlenkových mapách, kterého se zúčastnilo 36 uživatelů a to nejenom z řad studentů, ale i z řad zaměstnanců a akademických pracovníků. Bc. Marie Sýkorová, jakožto vedoucí knihovny FTK sama myšlenkové mapy od té doby, co seminář absolvovala používá denně pro organizaci své práce a propagaci akce zvládla na jedničku. Již v době, kdy se seminář teprve připravovala, zjišťovala nakolik by byl o akci s touto tématikou zájem a ohlasy byly velmi pozitivní, přesto však měla obavu, zda by byl nakonec dostatek účastníků. Tuto situaci zná asi každý organizátor akce. Ve stanovený termín má řada lidí jiné povinnosti. Proto paní Sýkorová domluvila účast studentů s vyučující předmětu Public relations, aby bylo eliminováno riziko malého zájmu o akci.  Studenti předmětu také dostali za úkol podílet se na propagaci semináře. Jejich propagace spočívala v rozmístění propagačních letáků po fakultě a upozornili na seminář také na facebookových stránkách katedry. Jak propagovala akci sama paní Sýkorová?

„Zajistila jsem rozeslání mailu s informací studentům a zaměstnancům. V mailu byl umístěn odkaz na plovoucí okno na webových stránkách Knihovny FTK, kde byly podrobnější informace o akci. Reakce na propagaci mě potěšila i znepokojila. Zájemci se hlásili a hlásili. V jednu chvíli jsem měla zaevidovaných 40 zájemců. Naštěstí jsem měla v záloze větší místnost, než byla původně plánovaná učebna. Počet přihlášených nakonec klesnul a na semináři bylo nakonec 36 účastníků. Tereza měla obavu, jak takový počet účastníků zvládne. Zvládla to ale excelentně!“ Atmosféra celé akce byla příjemná, účastníci reagovali, diskutovali a kreslili ve skupinkách myšlenkové mapy, prezentovali své názory. Z pohledu paní Sýkorové byl tedy seminář velmi úspěšný.

Ve stejný den probíhal stejný seminář pouze s tou změnou, že se konal odpoledne a pro změnu na katedře psychologie Filozofické fakulty UP. Tady vedoucí oddělení bibliograficko-informačních služeb zajistila Dr. Slezáková domluvila spolupráci s doc. Řehanem, který následně oslovil Dr. Pechovou, aby nám pomohla akci uspořádat. Prostorové možnosti katedry se nicméně ukázaly jako ne příliš šťastné, protože učebna, ve které seminář probíhal nedisponovala stoly, ale pouze židlemi s podpěrami pro psaní poznámek. Taktéž technika, která v učebně byla způsobila, že na plátno, kde se promítala prezentace, nebylo příliš dobře vidět. Propagace semináře probíhala na katedře psychologie prostřednictvím plakátů a následně i na facebookových stránkách Ústřední knihovny UP. Semináře se zúčastnilo 29 studentů a 2 zaměstnanci knihovny. Přednášku měla Mgr. Matýsová velmi dobře koncipovanou, interagovala se studenty, ale studenti sami (povětšinou se totiž jednalo o studenty 1. ročníků oboru) nebyli příliš komunikativní. Zábrany ztratili až při samotném kreslení mentálních map, kdy vzhledem k absenci stolů, využili koberec a sdíleli své nápady. Jakožto studenti psychologie jsem považovala za zajímavé sledovat jejich způsob myšlení i komunikace ve skupinách, jednalo se totiž vesměs o studenty, kteří se vzhledem k teprve rozjíždějícímu se semestru příliš neznali. Přesto nebo právě proto, že se jednalo o studenty psychologie, ne všichni byli schopni se s tématikou myšlenkových map sžít a považovat je za přínos, protože se je snažili aplikovat na situace, na které je ani příliš aplikovat nelze.

Celkově jsem tedy měla ze semináře pocit, že někteří studenti koncept myšlenkových map nepřijali, ale to nebyl ani cíl semináře, cílem bylo je s myšlenkovými mapami seznámit, jejich využití v osobním životě nebo při studiu již je plně na nich. Stejně jako paní Sýkorová tak hodnotím seminář kladně, ale s tím, že pokud bych příště obdobnou akci spolupořádala, asi bych se nezaměřila pouze na jednu jedinou katedru, ale zpropagovala bych seminář napříč fakultami.  Domnívám se totiž, že Fakulta tělesné kultury, jakožto fakulta plná soutěživých, hravých a překážky zdolávajících lidí, je úplně jiným vzorkem než Filozofická fakulta (a konkrétně katedra psychologie) se svými studenty. Jiná sorta účastníků na semináři by totiž jistě více komunikovala a dávala Mgr. Matýsové zpětnou vazbu.

Přesto mám z uskutečněného semináře moc velkou radost a jsem ráda, že se ho podařilo uskutečnit. Děkuji tímto nejenom Mgr. Matýsové, pro kterou muselo být zvládnutí obou seminářů během jednoho dne náročné, ale i NAKLIVu za jejich iniciativu a další pomoc s uskutečněním semináře

• Sdílet prostrednictvím: