Sportovní fandy a ty fotbalové obzvlášť nedávno zaujal přestup brazilského fotbalisty Neymara z Barcelony do francouzského klubu Paris St. Germain. Samotný přestup by nebyl až zase tak zajímavý, hráči mezi kluby pendlují podle toho, jak roste nebo klesá jejich výkonnost a popularita. Zajímavá, spíše bychom mohli říci šokující, byla jeho cena.
Neymar se stal nejdražším hráčem všech dob. Klub Paris St. Germain za něj zaplatil 222 milionů eur, což je naprosto rekordní částka. Ještě v loňském roce byl nejdražším hráčem francouzský záložník Paul Pogba. Za něj Manchester United loni zaplatil Juventusu Turín 105 milionů eur.
Nejde jen o částku, kterou klub za hráče zaplatí, ale také kolik si hráč za rok vydělá peněz. U Neymara má jít o 30 milionů eur ročně, při smlouvě na 5 let. Pro většinu z nás jsou to částky nepředstavitelné, asi jako když ŘSD zveřejňuje náklady na novou výstavbu dálnic. A nejen fotbalem živ je člověk. Připočítejme peníze z reklam a prodeje výrobků s jeho jménem.
Nabízí se ovšem otázka, zda jsou tyto sumy ještě morální, etické. Kam se mohou částky za hráče ještě vyšplhat? Je to ještě o sportu a o fandění? Ne, už dávno ne. Fotbal, jeden z nejlidovějších a nejmasovějších sportů, který mohli hrát kluci (i holky) na libovolném plácku za barákem, se za poslední roky (desetiletí) změnil. Je to hodně velký byznys a snad žádný jiný sport v Evropě mu v tom nemůže konkurovat. V tom oceánu peněz, které fotbalem protečou, se těch pár českých „kapříků“ snadno ztratí a vypadají až směšně.
Nikdy jsem nebyla fanynkou fotbalu, přišel mi nudný a pomalý a fotbalisti pro mě byli synonymem hypochondrů a nafoukaných slečinek. Znám jich teda osobně jen pár, co hráli maximálně pár let 1. ligu. Ale znám dost skalních fandů, co jsou pro svůj oblíbený klub schopni obětovat čas, peníze, i manželství a jezdit za ním po celé Evropě (pokud se mu tedy podaří v nějaké evropské soutěži uspět). Nic proti fandění, jen je otázkou, zda si ho tenhle sport ještě zaslouží…