Často se v našich životech stane, že jsme frustrovaní, že nás něco naštve, že nás něco opravdu popíchne. Dobré to mají ti, kteří mají okolo sebe stejně naladěné lidi nebo lidi, se kterými se o těchto problémech mohou otevřeně pobavit. Horší to mají ti, kteří mají kolem sebe lidi úplně jiného ražení a tak nějak se občas snaží nahodit palčivé téma. Nejhorší to mají ale ti, kteří jsou sami. Mohou to být důchodci, mohou to být mladí lidé, kteří si myslí, že jsou jediní na světě se svou inteligencí, mohou to být osamělí pracující, kteří se každý večer vrací do svého monotónního a opuštěného bytu. Lidí je spousta a na každého připadá deset kilo emocí denně.
Nej(ne)zdravější způsob
Dělat vítr na internetu není úplně to nejlepší. Samozřejmě, napsat nějaký hanlivý koment nebo utrousit nějakou nemístnou a urážlivou poznámku může zlepšit momentálně náladu. Nebo dokonce se pustit do politické debaty na internetu může také způsobit nějaký ten vítr v plachtách. Ale co si budeme. Není to nic, co by stálo za to sdílet. Všichni lidé, kteří se cítí nějak frustrovaní z reality, ventilují své pocity zejména na sociálních sítích, kde je extrémně jednoduché někoho pomluvit nebo poškodit. V reálném životě na to tihle lidé samozřejmě, jak se říká, „koule“ nemají, na internetu je však každý válečník. O to je to zrádnější způsob, jak to všechno vypustit ven.
Internet trolls a další kreatury
Čím více se učíme, že na internetu se můžeme chovat jako malé děti, když jim někdo nechce dát sladkost, tím více se prohlubuje propast mezi námi a ostatními v reálném životě. Ne všichni totiž berou internetový svět za něco nereálného a umělého, ne všichni si myslí, že co se řekne na internetu, zůstane na internetu. Člověk, který se naučil, že internet ho nikdy nezklame, se čím dál více uzavírá ve své vlastní malé kuličce. A až bude úplně uzavřená a nebude ani místa, kudy by někdo prokoukl či podal ruku, stane se z takového člověka jenom smutný důkaz o našem vlastním egoismu a netoleranci.